Pro průvodce

Expedice 15 : První křesťané

NA ZAČÁTEK: Úvod k této části Bible

Ježíš svým učedníkům slíbil, že obdrží novou sílu,a přesně to se stalo! O letnicích došlo k dramatickému vylití Ducha svatého, jehož důsledkem byla odvaha pro věřící a masové konverze v davu, který se na oslavu tohoto svátku sešel z velké dálky. Slabá a váhavá skupina věřících se změnila v semknuté společenství a mocnou sílu pro misii. Vylití Ducha svatého znamenalo významný krok dopředu. Všichni, kdo tam byli shromážděni, slyšeli chválit Boha ve svém vlastním jazyce – naplnil se další slib, daný Abrahamovi.

Učedníci začali uvádět do praxe to, co je Ježíš učil během svého pozemského života. Na jedné straně to byla úžasná demonstrace moci, na druhé smysl pro jednotu a vzájemná péče o druhé mezi věřícími. Jak církev rostla, stala se společenstvím učení, modlitby, přátelství a oslavy Ježíšovy smrti. Živili se společně, ale nepředstavovali žádnou uzavřenou komunitu; středem jejich zájmu byla misie. Scházeli se na veřejných místech (Skutky 2:46). Kdykoliv měli příležitost obraceli pozornost lidí na Ježíše (Skutky 2:22-33; 3:1-16). Nepřestávali o Něm mluvit (Skutky 4:18,20;27-30).

Štěpán i Filip pokračovali každý svým způsobem v šíření Ježíšova jména; pronásledování pouze otvíralo nové možnosti. Petr měl vidění, které změnilo jeho život. Díky němu pochopil, že Bůh chce, aby pohané měli stejnou příležitost stát se jeho svatým lidem, jako mají Židé. Kornélius je prvním znamením toho, že slib všem národům se vyplnil.