Pro průvodce

Expedice 10 : Boží poslové

NA ZAČÁTEK: Úvod k této části Bible

Proroci volali Boží lid, aby uctíval Boha celým srdcem a bezpodmínečně Ho poslouchal. Pro žádného z nich to nebylo snadné. Jejich role byla mnohostranná a rozhodně to nebyla práce pro někoho, kdo toužil po snadném životě.

Izajáš dodával Izraelitům v exilu odvahu a sliboval jim obnovu, ale poukazoval i na mnohem větší obnovu. Bůh pošle Spasitele, aby zachránil jeho lid. Nehledě na to, že takto mluvil 800 let před narozením Krista, vidíme, že mnohá z jeho proroctví se naplnila ještě za jeho života. Postava sluhy v Izajášovi 52:13-53:12 vzbudila již mnoho debat, ale Nový Zákon nám říká, že jen v Ježíši se tato proroctví zcela naplnila (Skutky 8:32-35).

V Jeremjášovi slyšíme Boží volání lidu, který Ho opustil. Bůh povolal tohoto mladého muže k úkolu, který byl nad jeho lidské schopnosti, a pověřil ho, aby hlásal Boží varování, ale i touhu odpustit. Slyšíme bolest a naléhavost, kterou Bůh vyjadřuje, když touží po tom, aby se k Němu jeho lid vrátil.

David byl oddaný budování vztahu s Bohem bez ohledu na to, jaké to bude mít následky. Ať byla jeho role jakákoli, usiloval o to, aby sloužil svému Bohu, a věděl, že jeho důvěra v Něj bude oceněna.

Jonáš nám připomíná, že Boží přirozeností je odpouštět, a že jeho láska není omezená státními hranicemi. Přestože se Jonáš raduje z Boží milosti, kterou dostal pro sebe, nemá vůbec radost, když ji Bůh prokáže Ninivským.

Malachiáš, který psal na konci starozákonní doby přibližně 400 let před příchodem Ježíše, se dotýká podobného tématu. Lidé Boha stále ještě dostatečně neuctívali a jejich poslušnost nebyla stálá. A podobně jako Izajáš, i Malachjáš upíná svou naději do budoucnosti, k novému věku. Starý Zákon uzavírá touha a očekávání.