Pro průvodce

Expedice 7 : Boží národ

KOMUNIKUJTE: Mluvte s Bohem

Naučit se naslouchat, vyžaduje stejně jako všechny ostatní dovednosti, čas. Děti potřebují, aby si mohly vyzkoušet a samy zažít různé způsoby naslouchání. Jak rostou, začnou některému z nich dávat přednost v závislosti na své povaze. Některé děti budou lépe naslouchat, když budou potichu a v klidu (i když ne na dlouho!); jiné raději půjdou na procházkou a budou vnímat Boží stvoření; a jiní „uslyší“ Boha díky bubnování na buben nebo hraní na cimbál. Jako jejich průvodci se musíme připravit a plánovat, jak jim v tom můžeme pomoci.

Jak můžeme přistoupit k naslouchání v klidu a tichu? Přestože to není pro dítě to nejpřirozenější, můžete být překvapeni jak je to bude bavit a jak hodnotný čas můžete prožít, pokud se na něj pečlivě připravíte a budete ho procvičovat.

Připravte:

● cedulku na dveře s nápisem „Nerušit; modlitba a naslouchání“

● vyhrazený prostor nebo pokoj, třeba s použitím polštářků nebo nějakého koberečku nebo lampičkou osvětlený koutek

● stůl nebo místo, kam nachystáte vše, co potřebujete, různé předměty nebo obrázky, související s vaším tématem

● tichou hudbu jako pozadí

● vysvětlete, co budete dělat:

1. Zapojte děti do příprav a chystání různých předmětů

2. Na začátku ztišení jim připomeňte, že Bůh k nám rád mluví různými způsoby, a že být potichu a v klidu nám může pomoci Mu naslouchat

3. Navrhněte, jak může dítě tich využít, například „Můžeš si vzpomenout na příběh, který jsme slyšeli....... podívej se na obrázky na stolku...... přemýšlej o nějakém výjimečném místě nebo lidech.........řekni Bohu, o čem přemýšlíš...“

4. Na začátku ztišení můžete zapnout hudbu a na jeho konci ji pomalu ztišit. Buďte citliví ke schopnosti dítěte zůstat potichu: 3O spokojených vteřin je mnohem lepších než dvě minuty stísněného ticha.

5. Zakončete společný čas krátkou modlitbou, písní nebo možností, aby si dítě o ztišení popovídalo. Buďte opatrní, abyste ho nenutili do nějaké konkrétní odpovědi. Pamatujte si, že ta nejdůležitější odpověď je v jeho srdci a mysli. Bůh ji vidí, i když my ne.

Možná to nejdůležitější na Samuelově příběhu není pro biblického průvodce dramatický způsob, jakým Bůh mluvil k Samuelovi, ale Élího odpověď. Samuel potřeboval pomoc, aby poznal Boží hlas a věděl, jak odpovědět. Élí měl zkušenosti a moudrost, aby Samuela vedl tak, aby jeho mladý svěřenec sám osobně poznal Boha a zahájil celoživotní proces naslouchání a odpovídání Bohu v modlitbách (s dlouhodobými a dalekosáhlými důsledky!). Kéž bychom všichni byli pro naše děti Élím, povzbuzovali je a pomáhali jim modlit se: „Mluv Bože, neboť tvůj služebník naslouchá.“