Pro průvodce

Expedice 7 : Boží národ

NA ZAČÁTEK: Úvod k této části Bible

Příběh Élího ukazuje, že i zbožný služebník může udělat chybu; to vidíme ostatně i u mnoha jiných biblických postav a zažíváme to i ve svých životech: žádný lidský vůdce není dokonalý. Když Élího synové odmítnou žít podle Božích přikázání, vybere Bůh mladého chlapce Samuela, aby k Élímu promluvil a nakonec aby zastal jeho místo a stal se duchovním vůdcem svého lidu.

Samuel byl posledním izraelským soudcem. Pak chtěli mít Izraelci krále jako ostatní národy. Ustanovení králů nepopisují pisatelé Starého Zákona příliš kladně, ale musíme uznat, že králové se snažili vládnout moudře a spravedlivě a vytvořili pocit národa, který lidu za vlády soudců chyběl. Saul začal dobře, ale nakonec kvůli své neposlušnosti ztratil nárok na trůn.

Po vůdcích svého lidu požadoval Bůh, aby byli poslušní, pokorní a věrní. Tyto vlastnosti David prokázal, přestože později udělal i špatné věci. Byl oddaný Bohu a věřil, že Bůh uskuteční plány, které s ním má, a byl připravený na to trpělivě čekat a nemanipulovat věci ve svůj prospěch. Bez ohledu na to, že ho Saul chtěl zabít, David ušetřil Saulův život – což je jistě jedním z důkazů toho, že chodil s Bohem. Nakonec se David stal králem a vedl Izraelce obdobím rozkvětu. Izraelští králové ukazovali jak je dobré vládnout s Bohem a předznamenávali příchod dokonalého krále, Ježíše.